ČeskyEnglish

O nás

Setkání
Moje první a osudové setkání s maltézáčkem (i když ne úplně čistokrevným), kterého tehdy našel můj táta přivázaného v lese napospas svému osudu, proběhlo už v roce 1985. Byla to fenka PEGGY a vznikla mezi námi láska na celých dlouhých a krásných 15 let. Byla to ta nejvděčnější a nejoddanější psí bytost, jakou jsem kdy poznala. Nikdy na ni nezapomenu a nikdo mi tě, Peggynko, nemůže nahradit. V roce 1988 jsme už cíleně vybrali naší babičce krásnou, malinkou (ale také velmi svéhlavou) fenku maltézáčka s PP ARRYNKU, která si v současné době užívá pokročilého věku 15 let u mé sestry. Arrynka se dožila úctyhodného věku téměř 18 let. Až do poslední chvíle byla veselá, aktivní a plná života.
Rozhodnutí
V roce 1996, kdy už jsem byla vdaná a měla jsem před sebou poslední rok vysokoškolského studia (samozřejmě zvířecího zaměření) jsem se rozhodla, že se chci chovu psů věnovat "na plný úvazek" a tato krásná činnost se skutečně stala smyslem mého života. Do naší rodiny přibyla špičková, výstavně velmi úspěšná fenka hovawarta - černá se znaky GRYNA a 2,5 roku po ní plavá fena stejného plemene HANNI. Mezitím jsem pátrala a sbírala informace o chovu maltézáčků v ČR, abych si udělala představu o kvalitě zvířat. (O importu jsem v té době ještě vůbec neuv ažovala). Po účasti na mnoha výsta vách, bonitacích a konzultaci s poradkyní chovu jsem se rozhodla pro chovatelské stanice Mary Evan a Bílá kamelie manželů Nejezchlebových.
Začátek
Koncem roku 1996 jsem měla svou 1. výstavní fenku, jedinečnou matku a mazla NYZZY Mary Evan. Založila jsem chovatelskou stanici Enigmatic Vittoria. Z prvního vrhu zůstal doma pejsek ARISTON CHARM Enigmatic Vittoria - rozhodla jeho úžasná povaha. Ve stejné době přibyla velmi krásná fenka ANA TORI VINNY Mary Evan (je to pravá mladší sestra výstavně úspěšného maltézáčka Paper Man Mary Evan) a poté fenka z plánované příbuzenské plemenitby VESNA BEAD DEW Bílá kamelie. A přibývají další…
Výstavy a chov
I když pejsci byli velmi úspěšní na výstavách, v důsledku zhoršení mého zdravotního stavu se už nemohu plně věnovat výstavám - celoroční péče a příprava výstavního maltézáčka je skutečně velmi náročná (ale přemlouvám manžela, aby to zkusil J). Nicméně mé výstavní ambice nikdy nebyly velké a rozhodující. Plně mě uspokojuje a naplňuje "pouhá" existence mých milovaných psů a ke štěstí mi stačí radost z čerstvě narozených krásných a zdravých štěňat a denní pozorování jejich vývoje. Úspěchy na výstavách jsou krásné a jistě potěší každého, ale pro mě množství získaných titulů není rozhodující ani pro výběr krycího psa. (Špičkový jedinec může třeba jen ležet ostříhaný doma na kanapi a neprezentuje se na výstavách třeba proto, že jeho majitelé nemají čas na každodenní péči, dostatek financí nebo je výstavy prostě nebaví). Ale špičkový exteriér také ještě není zárukou špičkových štěňat! Výjimečný jedinec (ať s mnoha tituly nebo bez nich) nemusí předávat své přednosti potomkům. Mnohdy průměrný pes může dávat nádherná štěňata. (To určuje plemenná, tj. genotypová hodnota zvířete).
Chovatelský záměr
Nejdůležitější pro mě je vědět, že mám doma psy té nejvyšší kvality a bez jakýchkoli zdravotních problémů (ale samozřejmě žádný jedinec není absolutně dokonalý a bez vady!), tuto kvalitu stále udržovat a snažit se zlepšovat nedostatky. Také proto jsme se rozhodli v dohledné době importovat několik perspektivních jedinců z předních světoznámých chovatelských stanic. Moc se těšíme na jejich přínos do chovu maltézáčků u nás.
Natáčky
Pár slov k natáčení srsti maltézáčků. Maltézáček v natáčkách není spokojený a bezstarostný maltézáček. Ne snad proto, že by mu natáčky nějak překážely, tahaly ho nebo omezovaly v pohybu, ale proto, že nabalíčkovaný maltézáček žije ve světě stálých zákazů. Nemůže si svobodně hrát s ostatními, nemůže volně dovádět venku, nemůže se pořádně pomazlit, podrbat… Někteří maltézáčci dokonce tráví život po dobu své výstavní kariéry v naprosté izolaci. Bez natáčení srsti ale samozřejmě nelze nikdy dosáhnout významných výstavních úspěchů. Proto by výstavní kariéra maltézáčka měla být co možná nejkratší, jestliže je pejsek skutečně výjimečných kvalit, tak může během třech výstavních sezón dosáhnout vynikajících úspěchů. (To je možné zvládnout do 5-ti let věku psa). Pokud člověk bere výstavy jako koníčka a dělá to pro radost, je to v pořádku. Dokazování si vlastní důležitosti prostřednictvím úspěchů svého pejska, který má také právo na spokojený život se mi však příčí. (To se samozřejmě týká všech plemen psů a nejen výstav). Bohužel u chovatelů dlouhosrstých plemen je situace složitější, každý by chtěl svého krásného jedince prezentovat až do vysokého věku. Záleží jen na zodpovědnosti a zvážení majitele, co je pro něj důležité a vytvoření vhodného kompromisu mezi naplněním svých přání a spokojeností svého psa.
Názor

Toto malé pojednání vzniklo v době, kdy jsme intenzivně vystavovali, dovezli úspěšné importy a jedna konkurence mi znepříjemňovala život tak, že se o tom mnohým nezdá ani v těch nejhorších snech. Jen pro představu – byla jsem např. označena za ubožačku, protože jsem vždy měla ráda a mám vřelý vztah a hlavně jsem chovala morčátka! :-)
Tak to jen pro vaši představu na vysvětlení a v dnešní době už snad jen k pobavení :-)
Nicméně musím připustit, že tato téměř hrůzostrašná etapa mého života, setkání se s lidskou hloupostí, proti které nejde udělat vůbec nic, byla velkou školou života, zocelila mě natolik, že jsem připravená snad úplně na všechno a hned tak mě něco nerozhází.
Všechno zlé je pro něco dobré.

Pokud si někdo libuje v urážkách, je to asi nejvíc jeho problém, ale ráda bych vysvětlila svůj vztah ke všemu živému. Proč někdo vidí v tom, že láska ke zvířatům a chov více druhů zvířat je projev zoufalství a myslí si, že je na tom něco špatného?

Kdybych se vrátila do raného dětství, byl by výčet mnou chovaných zvířat ještě mnohem větší (kudlanky, žáby, šneci, chameleón, andulky, myšky, potkánci a králíci). Morčata jsou mojí láskou do dnes, často chodím na jejich výstavy a opět uvažuji o jejich dalším chovu, kočky mám jen pro radost – dokonce bez PP – kočička je už dlouhou dobu vykastrovaná a nikdy koťátka neměla, teď máme nového krásného kocourka, obě naše hovawartky jsme si bez jediného přemýšlení nechali i přesto, že obě mají vysoký stupeň DKK, maltézáčky (zatím ani jeden z mých 9-ti maltézáčků není ostříhaný, i když do budoucna to už určitě vše nezvládnu) mám proto, že je to to nejúžasnější plemeno na světě a ze „zoufalství“ si jdu pořizovat další báječné plemeno (o kterém sním a obdivuji ho už od doby, co jsem měla svého 1. psa - Peggynku – tj. asi 18 let). Do budoucna budeme mít ještě párek senegalských papoušků a chtěla bych ještě spoustu dalších zvířátek, ale vím, že bych jim nedokázala dát tolik péče a lásky, kolik by potřebovala. (Chtěla bych okrasné slepičky a kachničky, nutrie, poníka nebo oslíka, kozu a také hada).Všechna zvířata mi dávají hodně a velmi obohacují můj život.

Chodíme s manželem na velké množství výstav drobného zvířectva, koček, papoušků…, mám obrovské množství chovatelské literatury a časopisů a i z toho důvodu jsem si vybrala své minulé studium.

Mám ráda přírodu jako takovou, téměř všechny živé tvory (kromě kobylek a škvorů, ale i jejich život je zajímavý) a také rostliny, minerály… Miluju přírodní rezervace a když jezdíme do zahraničí, tak vždy hlavně kvůli poznávání přírody. Myslím, že toto k mému celoživotnímu názoru a přesvědčení stačí.

Nemám prostě jen jeden idol, kterým jsem zaslepená, nevidím přes něj dál, a kterému obětuji úplně všechno.

Pokud kohokoliv zajímá můj chovatelský záměr v plemeni maltézáček a tedy to, proč jsem si neodchovala šampiona ze „svého chovu“ (můj chov se zatím skládal pouze ze psů Mary Evan a Bílá Kamélie pí. Nejezchlebové) ráda se s ním podělím. V oblasti chovu maltézáčků procházím neustálým vývojem, stále mě ovlivňují nové poznatky, vědomosti a zkušenosti (můj ideál maltézáčka se s postupem času samozřejmě také vyvíjí). V současné době (tedy po cca 6-ti letech chovu) mám už více-méně jasnou představu (nejprve se mi líbili maltézáčci s delším nosem, pak ti s krátkým, uznávala jsem jen anglický typ a americký se mi vůbec nelíbil, pak se mi zase začali líbit Američani. Také se mi zdáli nejkrásnější malí (2,5 kg) maltézáčci, teď už preferuji váhu 3 - 3,5 kg). Myslím, že toto je zcela běžný vývoj každého začínajícího chovatele. Ráda bych odchovávala maltézáčky trochu jiného typu než doposud.

V současné době je má chovná základna už „relativně“ široká (abych mohla mít rychle uspokojivé výsledky potřebovala bych zvířat samozřejmě nesrovnatelně více) ale také značně nejednotná a různorodá. Během následujících cca 10-ti let bych se chtěla pokusit pomocí liniové plemenitby a za spolupráce s ostatními vstřícnými chovateli maltézáčků (protože podle mě bez spolupráce není pokrok) vytvořit maltézáčka, který bude typově odpovídat co nejvíce mým představám. Mezitím se myslím občas objevím s nějakým svým odchovem na výstavách, ale jen pro radost a porovnání se s konkurencí. Intenzivní vystavování u pejsků s takto náročnou údržbou mě opravdu spíše omezuje, ale nikoho za toto neodsuzuji pokud už to není na úkor spokojenosti a zdraví psa. Zdá se mi jen, že někomu dochází argumenty a tupci, kteří znepříjemňují ostatním život a škodolibě kazí radost z čehokoli mě vadí.

Dodatek
12.2.2009
Zmiňovaných téměř 10 let uplynulo, podařilo se nám importovat 5 báječných maltézáčků především amerického typu. Jsem maximálně spokojená s tím, co se nám podařilo dokázat :-)

Krytí - upozornění

Množí se mi žádosti o možnosti krytí našimi pejsky.
Je mi líto, ale díky neserióznímu přístupu některých chovatelů (jedná se zejména o paní Pickovou ze Slovenska, která rozpoutala absolutně bezdůvodnou protiericovskou kampaň), našimi pejsky cizím zájemcům nekryji. Pokud je někdo soudný (tedy ví, jak to v chovu chodí) a má velký zájem, tak mohu udělat výjimku, ale jinak bohužel.
Nikdy jsem nechápala podobná rozhodnutí jiných chovatelů, že nechtějí nikomu krýt, chtěla jsem přispívat ke zkvalitňování chovu maltézáčků vůbec. Ale prostě to nejde. Mám své pejsky natolik ráda, že nemají zapotřebí špinavé intriky. Já nikdy své psy nikomu nenutím, je mi to opravdu jedno, zda někdo chce krýt nebo nechce. Krásných a úspěšných potomků mají i tak dost a dost. :-)
Už mi nejde o kvalitu chovu jako takového, ale jen a jen o kvalitu chovu mého.

Zamyšlení

Události, které se dějí kolem mě, mě nutí k napsání malého zamyšlení o mém přístupu k chovu psů a vlastně ke psům – smyslu mého života - celkově.

Nejsem, nechci být a nikdy nebudu profesionál. Pes, kterého jsem si s nějakým záměrem pořídila a přesto nesplní moje očekávání, tak ten u nás prostě dožije. Mám za něj zodpovědnost a pes na to má právo. Nedokážu si představit, že bych dala pryč psa, který je prostě vývojem překonaný (tedy nedává super moderní štěňata) nebo starý a tedy pro chov nepotřebný nebo třeba nemocný. Popravdě řečeno se mi to hnusí a nemám pro to pochopení (i když se o to snažím, ale jsem prostě taková). Snažím se jen nikoho za to neodsuzovat, protože člověk nikdy neví, do jaké životní situace se může dostat a co bude nucený udělat. Ale udělat to dobrovolně jen pro svou pohodlnost a větší prostor pro úspěch – tak to skutečně NIKDY!

Výstavy nejsou můj koníček. Občas mě to baví, ale nějaké uspokojování se výstavami nějak nemám za potřebí. Asi se dokážu realizovat jinak. Potřebuji jen vnitřní přesvědčení, že to co dělám má nějaký význam, že se mi daří odchovávat kvalitní pejsky. A k tomu já opravdu výstavy nepotřebuji. Poznám to sama. A když se kdokoliv z vás podívá kolem, tak je jasné, že všemožné šampionáty se dají vyjezdit i s pejskem zcela průměrným i podprůměrným, často s hrubými vadami.

U nás má každý pes své místo. Nedávno jsme řešili – a v podstatě ještě řešíme problém nemocné fenky – je to fenka od narození retardovaná (jen proto zůstala doma – z přesvědčení, že se o ní nikdo nemůže postarat lépe, než my :-), je jiná než všichni ostatní, je to věčné štěňátko. Je to Koketka. Je tedy pro chov naprosto nepoužitelná a její perspektiva není nikterak dobrá. Za léčení (včetně velice náročné operace) už jsme dali spoustu peněz. Vůbec ničeho nelitujeme a je to pro nás samozřejmé. V této době, jsem dostala jeden e-mail od chovatelky – že u její feny se projevila luxace, tak okamžitě šla. Chtělo se mi brečet. Je mi jasné, že tento přístup je v profesionálním chovatelství naprosto běžný, ale zase je to krásné vysvětlení mého přístupu ke psům. Chtěla bych, aby to návštěvníci mých stránek jednoznačně pochopili.

Ceny štěnátek

Poprvé za 12 let chovu jsem od zájemce dostala e-mail s tím, že moje ceny jsou přemrštěné. A že skutečnou špičku sežene paní i o polovinu levněji.
Pro vaši představu zde zveřejňuji svou odpověď na tento e-mail.
Je to výstižné a možná pro někoho zajímavé.

Jen pro vaši představu - za importy jsem zaplatila přes 750 000 Kč, měsíčně prokrmím kolem 30 000 Kč - krmím kvalitní granule + maso (březí kojící výstavní a VIP) - normálně lidské z masny, nikoliv smrduté pro zvířata. Dále minimálně 10 000 Kč měsíčně veterina - staří pejsci u nás zůstávají do smrti! a vyžadují nadstandardní péči (od granulí přes léky po speciální přípravky proti stárnuti - lidské). Nepočítám nenadálé události. Štěňata rovněž mají super vet péči. Už 10 let byste u nás neviděla škrkavku! Výstavy stály statisíce. Atd.
Tak si to představte, také můžete koupit údajnou špičku odchovanou v kleci, bez možnosti jakéhokoliv venčení ven (nebo i mino ohradu!), odkrmenou nejlevnějšími granulemi, plnou škrkavek a nevakcinovanou. Tak si porovnejte ten rozdíl v nákladech. A hlavně rozdíl ve kvalitě štěněte. Za špičku mohu vydávat ledacos. Já to nikdy nedělám, je jen pár štěňat, která za tak dlouhou dobu mohu označit za špičku - jsem velice náročná.
Pokud vy jste narazila na špičku a ještě za super cenu, tak mate velikánské štěstí :-)
Možná si myslíte, že na psech vydělávám, ale zisk ani zdaleka nepokryje náklady na ně! Dělám to jen s láskou a pro radost. Mají jen to nejlepší a ve valné většině nadstandardní. Proto mám i takové ceny. Ale jak jsem psala - hodnota našich pejsků je penězi neocenitelná. Naši maltézáčci jsou neobyčejní - jak vzhledem, tak povahou :-) A vždy musí mít i neobyčejné pániky. To je pro mě zaklad.
Nicméně si myslím, že ceny štěňátek jsou odpovídající, oproti zahraničním téměř zanedbatelné...

Náš domov
V roce 2002 jsme se přestěhovali z Prahy do malebné vesničky v Lužických horách. Bydlíme v nově rekonstruované (2007) chalupě (vše jsme uzpůsobili hlavně potřebám pejsků) s obrovskou zahradou 6 000 m2 (s lesem a rybníkem), kde pejsci tráví v létě naprostou většinu svého času. V zimě je to baví také, ale přece jen, maltézáčci nemají rádi vlhko. Ale to jsme vyřešili podlahovým topením. Takže maximální spokojenost.

Na zahradě je také nově postavený komfortní dům pro pejsky, kde je vše přizpůsobeno jejich potřebám – psí ráj. Pozor – nikde nejsou žádné klece a ohrady nebo cokoliv jiného, co by je omezovalo. (Z bezpečnostních důvodů jsou ve velkých výbězích jen fenky se štěňaty do 6 týdnů. Pak už jsou všichni navolno)

Pejsci jsou rozděleni do 5 – ti smeček, kterým se v průběhu dne postupně věnujeme od rána do rána.

Věřím, že naši pejsci u nás vedou spokojený a šťastný život.





© Copyright Evittoriamaltese. All rights reserved.
Created by: www.nesnet.cz

admin